Star Dojran je male turisticke mestecko na brehu stejnojmenneho jezera. Pesi chuze z jednoho konce na druhy a zpet zabere hodinku cesty. Ten stejny cas trvalo domluveni zitrejsiho transportu z Dojranu na reku Vardar. V ulicich jsem objevil celkem ctyri auta s konstrukci na strese, vhodne pro prepravu lodky a prave majitel ctvrteho mi vysel […]

Me putovani se posunulo do etapy, kdy vice nez vuni krajin okolo vody je mi nyni dano nasavat opary z mlziciho se rozpaleneho asfaltu a muj verny neznicitelny pritel, vydobytek nynejsi plastove epochy, projizdi se po ulicich mezi domy, kolem autobusovych zastavek, kolem marketu, hostincu i kostelu. Uz vim, jak to vsechno bylo. Nezapomenutelny snimek […]

Pod timto pojmem si kazdy muze predstavit ledacos. Ja se ted ale budu drzet prizemni, materialni stranky veci. Dnes je obdobi, kdy vetsina z lidicek, co cestuji, putuji, nebo se treba jen vikendove pohybuji po prirode, premytaji a spekuluji o vybave na tyhle cesty. Pokrok, ktery se kazdorocne deje na pude hledani a vyroby novych […]

Cele tohle ma na svedomi docela obycejna konzerva marockych sardinek, kterou jsem drzel v ruce jeste kdesi na pobrezi v jednom marketu. Otacel jsem ji a rikal si, vzit ji nebo ne. Cena byla na zdejsi pomery skvela, loupl jsem ji tedy do kosiku. O nekolik dnu pozdeji, tricet kilometru ve vnitrozemi na rece Strymon, […]

Port Keramoti. Brzy zacne tok casu ukrajovat sve hodiny a dny z sesteho tydne meho morskeho putovani. Sest tydnu naplno a intenzivne prozivaneho a souzneneho se slanym zivlem. Po jeho hladine se svymi silami posouvam pomalu vpred jako mravenec, kdyz kraci s kouskem bremena napric sirou plani piscite plaze, z jeho pohledu asi tak neuchopitelnou, […]

No, sedım u pocıtace v ınternet cafe v Karabıga a metr za hlavou mı z reproduktoru vyhrava ukrutne hlasıte muzıka, tak snad co napısu, bude mıt trochu hlavu a patu) Po Marmaru se padluje docela fajn, pro srovnanı s rıjnovym Cernym morem je kvetnove Marmarske more ı kdyz necıtelnejsı a promenlıvejsı, urcıte k pohybu kolem […]

V sobotu rano vyplouvam na vyklıdnene more a okolo prvnıch na hladıne se prevalujıcıch delfınu smerujı zapadnım smerem. Po desate se celkem rychle menı pocası, protıvıtr zesılı natolık, ze se neprıjemne chyta vynorenych lopatek padla a v jednu chvılı mı z hlavy malem uloupı cepıcı. Zamırım na nejblızzsı schovane mısto, kterym je kousek kamenneho nasepu […]

Tezko ted rıct, jestlı se behem cesty jeste setkam s lıdmı, s kterymı se budu cıtıt tak dobre jako s Mehmetem, Sukran, Hakanem a par lıdmı vetsınou z kajakarskeho cechu, kterı se v dome po dobu meho pobytu otocılı. Ted jsou to ctyrı dny, co jsem opet pıchnul padlo do slane vody a tım nacal […]

Tak jsme se dalı znovu do pohybu. Me telo ı ma hlava. Emoce, pocıty, zazıtky, dojmy a zkusenostı. Vse sı vezu na cestu s sebou a o dalsıch vecech, ktere prıjdou, ted jeste nemam tucha. Jak uz mozna nekterı vıte, pro navrat k lodı, bezpecne uschovane zımou v Mehmetove letnı resıdencı nedaleko pobrezı Marmarskeho more, […]

Bulharsko. Celé odpoledne si hlasitě nadávám, co jsem to za kreténa, že jsem na plavbu okolo Evropského pobřeží Černého moře vybaven automapou Ruska a dálného východu. Pět set kilometrů pobřeží, podél kterého se ubírá má cesta, je tady vyznačeno na deseti centimetrech v levém dolním rohu mapy. Nadávám tak, že bych si to normálně nedovolil, ale […]

Pobřeží Bulharska svými dlouhými písečnými plážemi plynule navázalo na pláže Rumunské a člověku putujícímu po moři by ani nepřišlo, že přeplul z jedné země do druhé, nebýt občasné vlajky, povlávající ve větru na pobřeží a policie, sledující zpovzdálí každé mé máchnutí. Nahoře na pískovcové stěně, která už několik hodin kopíruje moře a pláže, popojíždí zelený džíp, […]

Příboj mě vynesl na pískové pláži, na okraji lidského hemžení a letních radovánek, kousek od barů, volejbalových hřišť, jásotu, křiku a hlasité reprodukované hudby. Vytáhnul jsem kajak, sundal vestu a porozhlédl se kolem. Byl za mnou první týden plavby slanou vodou, sto dvacet kilometrů pádlování podél Rumunského pobřeží. Přechod z Dunaje na moře byl rychlý a […]

Včera mě pan Neptun s lehčím poškádlením pustil okolo útesu mysu Kaliakra, nejtěžšího a nejkrásnějšího úseku dosavadní štráse, aby mě pak následným vlnobitím uvěznil v rybářském domorodém přístavu u města Kavárna. Zdejší pobyt se (opět) zvrhl ve velké družení s každým a se všemi – od prodavaček ,policie,rekreantů a samo rybářů, což asi před dvěma […]

Než se vrátím zpět, do běžného každodenního koloběhu, můžu si tady, jako jakýsi druh vodního poustevníka dovolit, že nemusím skoro nic.V tuto chvíli mi to přijde jako jediné řešení před tím, abych to tady završil a vrátil se domů. Místo nutného odpočinku, vydal sem se z lodí neprozřetelně na kanál v naději, že si zkrátím […]

Moře je ještě o level víš než Dunaj. A tím že je tyhle dny Neptun jistě vlídnější než kdy jindy, užívám si každý den na soli a uháním k jihu jako nespoutaný pták. Kilometry za sebou – 40, 35, 35, 35. Úsek okolo delty plný osamění a nekonečné rákosové pustiny mám za sebou a čeká […]

13.7. Vstávám brzy, po obvyklé ranní koupeli vařím kafe, pak sedím na břehu a pozoruju jak vesnice a přístav pomalu ožívají. Při snídani se přišla rozloučit Anna, již sbalená na další cestu, chvíli s námi poseděla, potom šlápla do pedálů a vydala se dál po své cestě. Po nákupu balíme stany, jenže než vyplujeme zvedá […]

8.7. Petr je po včerejším oddechu v dobré formě, takže dnes, pouze z jednou zastávkou na svlažení těla,  v pohodě dopádlujem do Beogradu. Vyloďujeme se na městské pláži plné lidí i lodí. Pláž je na velkém ostrově, na soutoku Sávy a Dunaje, z břehem je spojen pouze pontonovým mostem, který hlídají vojáci. V parku za […]

Je 5.7., osmý den plavby, vstávám v půl osmé a po obvyklé ranní koupeli bourám stan a balím věci do kajaku. Ostatní chrní, jdu do města shánět nabíječku na foťák, je neděle, moc nadějí si nedělám. Kupodivu je všude otevřeno, ale nabíječku stejně nemají. Procházím přes tržnici, kupuju zeleninu a chleba, který se dá přirovnat […]

Další den proplouváme kolem vesnice Bačka Novo Selo, na břehu stojí hospoda a paní majitelka na nás už z dálky mává ať přistaneme. Žízeň je v parném dni velká, takže nemusí mávat dlouho. Dáme  místní pivo Lav, k tomu kafe a poplkáme z paní hostinskou. Pokouším se nabít baterii do fotoaparátu, bohužel to nejde, tím […]

Ahoj, zdravím kamarády, rodiny, známé a všechny zvědavé návštěvníky těchto stránek. Vzhledem k tomu že se Radek zatím nedostal k tomu aby někde, kde je k dispozici internet, napsal na tyto stránky začátek své plavby, učiním tak já, jakožto třítýdenní spolucestovatel na začátku jeho plavby. Články a fotografie budu přidávat postupně, dle toho jak se […]

Tak asi se nám nepodaří určit přesný termín odjezdu do posledního dne. Bude záležet na tom, kolikátého bude Peťa dělat promoce, kdy a kolik dostane Karel dovolene, a který den bude mít Vojta volno, aby nás odvezl na startovní čáru. Jisté je, že to bude mezi šestadvacátým a třicátým červnem. Start nakonec nebude v deltě, ale […]

Po téměř čtyřech týdnech se konečně dokopávám k tomu, sednout za klávesnici a přiblížit pár věcí, jenž se přihodily od mé poslední návštěvy blogu. Červen, měsíc plánovaného odjezdu se kvapně blíží, proto asi nemůžu začít jinak, než krátkým popisem trasy. Ze tří variant, o kterých jsem psal minule, byla vybrána ta nejméně komplikovaná, slibující časté slunce, […]

Docela často se mezi vámi, s kterými se občas o cestě bavím, setkávám s podivem ohledně rozhodnutí  vyplout na moře na tak malé a “vratké“ loďce jako je kajak. Abych uvedl věc trochu na světlo, zmíním se krátce o vlastnostech seakajaku a několika cestách, které byly v minulosti na těchto  skvělých lodích vykonány. Kdy přesně byly severskými kmeny […]

Před pár týdny vyplul od Portugalského pobřeží přes Atlantik vor z vysušených smrkových kmenů z Orlických hor. Poslední informace o této plavbě mě minuly, ale podle všeho by měla být dřevěná bouda postavená na kůlech nad vorem domovem tříčlenné posádky. Na několik měsíců. Občas se jen tak v mysli zatoulám, jak to tam zrovna v tuhle chvíli vypadá. […]

Pocity malomyslnosti, které mě doprovázely ještě před pár dny, jsou snad nadobro minulostí. Troufám si říct, že je rozhodnuto. Cítím se zase skvěle. Prvotní plán, směr a trasa zůstaly beze změny, jen z prostředku dopravního zbyly jen hodiny studia a shánění informací, které nejspíš ani nenajdou uplatnění. Plachetnice byla zamítnuta. Jedno já, to vzpurné a nezodpovědné […]

Začít zas po letech psát se mi zdá ještě těžší a krkolomnější, než uskutečnit samotnou cestu. Začínám už snad po páté. Pět týdnů, pět kapitol, pětkrát smazat a začít pošesté. Naposled? Nejsem si jist. Ale nepropadám panice, času je ještě poměrně dost. Už bych tam chtěl být, v chrámu přírody, cítit vůni vody, být v […]